V současné době se hojně rozvíjí podpora nízkoemisních automobilů, což jsou vozidla kategorie M1, M2 nebo N1 splňující příslušné emisní limity Co2. Podpora spočívá např. v plánovaném snížení sazby (z 1% na 0,5% ze vstupní ceny vozu) při dodanění bezplatného poskytnutí automobilu pro soukromé i služební účely zaměstnavatelem zaměstnanci.

Při odpovědi na otázku, zdali vůz splňuje definici nízkoemisního vozu je zapotřebí u hybridních automobilů rozlišovat, zdali se jedná o plug-in hybrid či mild hybrid. Plug-in hybrid je automobil se spalovacím motorem a elektromotorem, který je možno nabíjet z elektrické sítě. Takovýto vůz se v současné době považuje za nízkoemisní vůz. Naproti tomu mild hybrid je také automobil se spalovacím motorem a elektromotorem, nicméně tento elektromotor nelze samostatně nabíjet z elektrické sítě. Automobil si do baterií ukládá pouze energii vyrobenou spalovacím motorem event. z rekuperace energie např. při brždění. Takovýto vůz se nepovažuje za nízkoemisní vůz. Aktuálně se za nízkoemisní automobily považují elektromobily a plug-in hybridy. Toto ale bude platit pouze do roku 2025. Od 1.1.2026 budou za nízkoemisní považovány pouze elektromobily a automobily na vodíkový pohon.

V souvislosti s provozem elektromobilů a hybridních vozů vyvstává celá řada praktických otázek týkajících se například určování nákladů na spotřebu. Jednotlivé daňové souvislosti elektromobility detailněji řeší materiál vydaný finanční správou v prosinci roku 2021. Tento materiál se blíže věnuje například určování nákladů na spotřebu v situaci, kdy zaměstnanec nabíjí služební elektrické vozidlo v domácnosti. V takovéto situaci je možno využít referenční cenu elektřiny vycházející z vyhlášky pro pracovně právní účely. Tento postup je možno použít pro účely dobíjení, kdy zaměstnanec není schopen prokázat konkrétní náklady na dobíjení vozidla, což je výhodné z hlediska snížení administrativy.

Další praktickou problematikou může být například rozdíl mezi skutečnou a deklarovanou spotřebou. U elektromobilů je totiž spotřeba elektrické energie mnohem více závislá např. na stylu jízdy. V praxi tak u elektromobilů dochází k většímu rozptylu v dosažené spotřebě než u klasických automobilů se spalovacím motorem. V takovýchto případech je vhodné odkazovat na spotřebu deklarovanou výrobcem v technickém průkazu. Tento údaj již zohledňuje i vyšší spotřebu např. z důvodu topení nebo chlazení. Z obecného úhlu pohledu je ideální varianta, pokud je možno automobil nabíjet skrze chytré zařízení, ze kterého je možno odečíst přesné hodnoty nabití.