Nejvyšší správní soud České republiky ve svém nedávném rozsudku rozhodoval o uznatelnosti daňové ztráty, kterou vykázala společnost zabývající se výrobou kabelových sad a komponentů.

Tato česká společnost poskytovala služby výroby kabelových sad a komponent formou práce ve mzdě, přičemž vyráběné množství, kvalita i druh výrobků byl odvislý výhradně od pokynů mateřské firmy se sídlem v Německu. Ceny poskytovaných služeb byly stanoveny metodou nákladů a přirážky (Cost Plus Method) a odpovídaly zpracované transfer pricingové dokumentaci. Ceny přitom vycházely z plánovaného rozpočtu, aniž by byly upravovány podle skutečně dosažených finančních výsledků. Avšak vzhledem k tomu, že v roce 2008 v souvislosti s ekonomickou krizí bylo využití kapacity výrobce extrémně nízké, cena stanovená na základě plánu výrobci nepokryla fixní náklady a výrobce tím pádem vykázal daňovou ztrátu.

Správce daně zpochybnil tuto daňovou ztrátu a provedl vlastní analýzu ziskových přirážek ve vybraných srovnatelných podnicích. Na základě toho poté správce daně přepočítal základ daně poplatníka, přičemž jako referenční použil nejnižší zjištěnou cenovou přirážku.

Poplatník argumentoval tím, že daňová ztráta byla důsledkem objektivních tržních podmínek a jako taková by měla být posuzována jako nezaviněná. Kasační stížnost poplatníka byla nicméně ze strany NSS zamítnuta s tím, že metoda nákladů a přirážky je předně určena pro výrobce nesoucí nízké riziko. Za druhé, NSS dal za pravdu správcům daně v tom, že výrobce, jehož funkcí je pouze rutinní výroba dle podmínek zadaných mateřskou společností, by neměl nést riziko využití kapacit a toto riziko by mělo negativně ovlivnit pouze bilanci mateřské společnosti. S ohledem na to by výrobce mohl vykázat ztrátu jen v případě, kdyby na jeho straně docházelo ke zvýšení vícenákladů z důvodu snížení efektivity práce. Nejvyšší správní soud také podpořil postup a metody finančních úřadů ve věci provedených mezipodnikových srovnání v komerčních databázích (včetně databáze AMADEUS).

Z našeho pohledu tento judikát ukazuje rychle se zvyšující sofistikovanost českých daňových orgánů a orgánů soudní moci ve věci převodních cen. Naše hlavní poznatky shrnujeme níže:

• V případě, že neexistuje spolehlivý základ pro použití metody srovnatelné nezávislé ceny, je použití jiné metody (na základě dosažené marže) oprávněné. NSS dospěl k tomuto závěru na základě základních ekonomických principů, aniž by se odvolával na metodiku převodních cen OECD;
• Nejpříznivějším závěrem pro daňové poplatníky ve vztahu k převodním cenám je skutečnost, že finanční správa přistoupila k doměření základu daně a daně dle nejnižší hodnoty zjištěného plného rozpětí ziskové přirážky. Tento příznivý postup by pravděpodobně v mnoha jiných zemí nebyl uplatněn (běžnější je doměření k mediánu);
• Stanovení ziskových přirážek založené na rozpočtu bez následných úprav podle aktuálních dosažených finančních výsledků není akceptovatelné v těch případech, kdy rizika přebíraná jednou stranou neodpovídají jejímu funkčnímu profilu;
• NSS dal ve svém rozsudku jednoznačně přednost skutečné povaze transakcí před jejich formálním vyjádřením a upřednostnil tak ekonomickou podstatu transakcí se spojenými osobami.

Zdroj: www.nssoud.cz, 5 Afs 194/2015 – 34

Autor: David Zářecký, https://nl.linkedin.com/in/david-zarecky/cs