Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) řešil kasační stížnost 10 Afs 61/2022 mezi společností (právnickou osobou) a Generálním finančním ředitelstvím (dále jen „GFŘ“) ve věci zdanění finanční motivace pro zaměstnance za prodej zboží určité značky, pokud odměny poskytuje nikoli zaměstnavatel ve smyslu pracovněprávních předpisů, ale jiná osoba.

Podstatou sporu byl bonusový program, který společnost poskytovala prodavačům působících na prodejnách, které od ní odebíraly její výrobky. Obchodní zástupce společnosti rozdal na prodejnách prodavačům šekové knížky. Ti na tyto knížky sbírali body za každý prodaný výrobek. Po získání určitého počtu bodů si prodavač mohl nechat u společnosti vyplatit bonus v penězích.

Finanční úřad doměřil společnosti daň z příjmů ze závislé činnosti a související penále, protože uvedené bonusy byly dle správce daně příjmem ze závislé činnosti dle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). Žalobkyně podala odvolání k odvolacímu finančnímu ředitelství, které jí vyhovělo a doměřenou daň zrušilo. Správce daně následně podal podnět k nařízení přezkumu, v rámci kterého byly potvrzeny původní platební výměry. Společnost s těmito závěry nesouhlasila a podala žalobu ke krajskému soudu a po zamítavém rozsudku také kasační stížnost k NSS, který rozhodl, jak je uvedeno níže.

Argumentace NSS

Dle NSS byly odměny z benefitního programu příjmem ze závislé činnosti dle § 6 odst. 1 písm. d) ZDP. Text zákona v tomto ustanovení jasně říká, že se daní i příjmy od osoby jiné než je zaměstnavatel (v pracovněprávním smyslu). Stejně tak výslovně stanoví, že k tomuto zdanění dochází, když je zde souvislost mezi hlavním závislým příjmem a tímto dalším příjmem. Dle NSS tomu tak v této věci nesporně bylo. Prodavači prodávali výrobky společnosti během své pracovní doby v prodejnách svých zaměstnavatelů a tím plnili svoji pracovní povinnost. Benefitní program byl zaměřen pouze na prodavače obchodních partnerů nikoli na širší veřejnost nebo spotřebitele.

NSS se vypořádal mimo jiné s námitkami společnosti uvedenými dále:

• Námitka: Ne všichni příjemci benefitního programu byli v pracovním poměru a vykonávali závislou činnost. NSS: Těmito osobami byli jednak slovenští občané v prodejnách na Slovensku, kteří nebyli daňovými rezidenty, a jednak osoby samostatně výdělečně činné v českých prodejnách – za tyto osoby nebyla společnosti daň vyměřena.

• Námitka: Příjmy z benefitního programu měly být posouzeny jako příjmy dle § 7 nebo § 10 ZDP. NSS: Zdanění dle 7 nebo 10 lze uplatnit pouze v případě, že by tento příjem nepatřil do příjmů dle § 6 ZDP. § 7 odst. 1 nebo odst. 2 ZDP je uvozen slovy: Příjmem ze samostatné činnosti, pokud nepatří do příjmů uvedených v § 6, je…. Podobně je uvozen i § 10 ZDP.

• Námitka: Obdobné motivační programy jiných společností nebyly posouzeny jako příjmy dle § 6 ZDP. NSS: Uvedené příklady nemohou být považovány za relevantní, protože míří na zákazníky.

Sociální a zdravotní pojištění

Za zmínku stojí i skutečnost, že se NSS v uvedeném rozsudku vyjadřuje k aplikaci sociálního a zdravotního pojištění a odkazuje na dřívější rozsudek ze dne 24. 10. 2018, čj. 1 Afs 162/2018‑39, Československá obchodní banka, který řešil velmi obdobnou situaci. NSS zkonstatoval, že skutečnost, že se příjem daní jako příjem ze závislé činnosti pro účely daní ještě automaticky neznamená, že se z něj také odvádí sociální a zdravotní pojištění. Pro účely sociálního a zdravotního pojištění je potřeba navíc splnit, že příslušné příjmy plynou z činnosti zaměstnance pro zaměstnavatele. V uvedeném případě proto daný příjem sociálnímu ani zdravotnímu pojištění nepodléhá.

Pokud byste potřebovali jakékoli další informace v této oblasti, obraťte se na nás, rádi vám je poskytneme.