Ruská federace je od 21.2.2023 na seznamu nespolupracujících daňových jurisdikcí společně s dalšími 16 zeměmi, který schvaluje Rada Evropské unie. Seznam je k dispozici ZDE. Stalo se tak po té, co Rusko odmítlo řešit negativní aspekty zvláštního daňového režimu pro mezinárodní holdingové společnosti. V daňové praxi má tato skutečnost dopad do následujících oblastí.

CFC rules

Podle pravidel pro zdanění ovládané zahraniční společnosti (viz § 38fa ZDP) platí, že na činnost takové společnosti, která je zapsaná na černé listině nespolupracujících států, a nakládání s jejím majetkem se hledí, jako by byly uskutečněny přímo českou ovládající společností, a to vždy  k okamžiku skončení zdaňovacího období ovládané zahraniční společnosti.

Zisk z těchto činností nebo nakládání s majetkem se pak zahrnuje do základu daně české společnosti, a to v takovém poměru, v jakém se podílí na základním kapitálu ovládané zahraniční společnosti.

Za ovládanou zahraniční společnost se považuje taková dceřiná společnost, v které česká mateřská společnost společně s přidruženými podniky drží více než 50% podíl na základním kapitálu, podílí se z více než 50 % na hlasovacích právech nebo má nárok na více než 50% podíl na zisku takové společnosti. Posuzuje se přímá i nepřímá účast.

Uvedené pravidlo se použije u všech ruských ovládaných společností, u nichž konec zdaňovacího období spadá do období od zařazení Ruské federace na seznam nespolupracujících jurisdikcí a tedy do období po 21.2.2023. To platí za podmínky, že Rusko bude zařazené na seznamu i k datu skončení zdaňovacího období ovládané společnosti.

DAC 6

Zařazení Ruska na tento seznam ovlivňuje i povinnost hlášení přeshraničních transakcí podléhajících oznamovací povinnosti dle DAC 6. Jde o směrnici EU, která ukládá společnostem povinnost oznamovat finančním úřadům přeshraniční transakce nebo uspořádání, které mají znaky agresívního daňového plánování.

Jsou to všechna uspořádání, která nesou charakteristické znaky vyjmenované v příloze č. 3 zákona o mezinárodní spolupráci pod písmeny A – E. U některých z těchto znaků musí být navíc splněno, že hlavním přínosem nebo jedním z hlavních přínosů daného uspořádání je získání daňové výhody (hovoříme o tzv. testu hlavního přínosu).

Pod tuto oznamovací povinnost spadají i případy, kdy česká společnost uplatňuje do  svého základu daně daňově uznatelné náklady vůči  přidružené společnosti ze státu uvedeného na seznamu nespolupracujícíh jurisdikcí, kam se po novu řadí i Rusko. Oznamovací povinnost v tomto případě nepodléhá splnění testu hlavního přínosu, kterým je získání daňové výhody.

Pro české daňové rezidenty to znamená, že by měly tyto transakce, na základě kterých uplatňují do svých daňově uznatelných nákladů platby hrazené ruským přidružených společnostem, oznamovat správci daně.

Formulář pro příslušné oznámení naleznete ZDE.